O muslimech se toho říká spousta, včetně tvrzení, že pijí velbloudí moč. A jelikož je to pravda, řekneme si dnes něco málo k původu této praktiky, která se, jak nutno dodat, neprovozuje zdaleka všude a týká se spíše částí arabského poloostrova.
Za jejím uchováním stojí hadíth od Bukhárího (hodnocení sahíh, tedy naprosto věrohodný), ve kterém se vypráví, že jednoho dne do Medíny dorazila skupinka cestovatelů, kterým její klima nesvědčilo, a tak je prorok poslal ke stádu velbloudů, aby pili jejich moč a mléko až do uzdravení.
Nutno dodat, že jim to asi docela sedlo, protože pak zavraždili pasáka a ukradli celé stádo, ale byli pochytáni a prorok jim dal usekat dlaně a chodidla, vypálit oči a pohodit je v poušti, aby pomřeli žízní, což už jim zas tolik nesedlo.
Tato forma léčení je každopádně součástí širšího souboru praktik, takzvané tradiční prorocké medicíny, ke které patří například i datle, med, olivový olej, kvalitní spánek, umírněnost v jídle, léčivá voda z pramene Zamzam v Mekce, semena některých rostlin či taková divná tyčinka zvaná siwak, která se používala jako náhrada za zubní kartáček a jež obsahuje i přísady používané běžně v zubních pastách.
Až tedy pojedete do Jemenu nebo podobného místa, dojde vám med a olivový olej a dostanete chuť na něco speciálního, pamatujte si, že velbloudí moč se pije s mlékem, takže ne abyste byli čuňata a pili to bez něj.