Co by to bylo za islám bez nějakých těch amputací a poprav, že? Pro dnešek začnu krádežemi z hlediska islámu.
Jedná se o jeden ze sedmi přečinů nazývaných hudud (j. č. hadd), což se dá přeložit jako hraniční či limitní a jsou brány jako přečiny proti Alláhovi a jeho řádu.
Trest za krádež je jasně určen už od dob proroka a jedná se o amputaci pravé ruky v zápěstí, následuje levá noha v kotníku a postupně člověk ubývá až mu nakonec teoreticky může ubýt i hlava, byť je otázka, jak se vám asi bude krást bez končetin, protože daná věc musí opravdu být ukradnutelná takovým tím plíživým stylem (jinak můžete požádat o pomoc okolí) a přemístitelná. Toť teorie.
Praxe jednotlivých jurisdikcí i kmenů bývá všelijaká, nejblíž je tomuto konzervativnímu pojetí opět zřejmě Saúdská Arábie. Trest je ukotven v hadíthech (výroky a činy proroka) i Koránu a je tedy trestem daným Alláhem a jako takový nemůže být vypardonován obětí ani změněn či zmírněn.
Čin musí být samozřejmě prokázán a musí splňovat určité náležitosti. Ukradená věc musí mít nějakou hodnotu.
Nelze tedy aplikovat například na krádež alkoholu, prasete či hudebního nástroje (ano, čtete dobře). Cena ukradeného musí přesahovat určitou hranici, na jejíž výši nepanuje shoda, ale obecně se údajně ani za časů proroka nesekaly ruce za věc levnější než štít.
Věc musí být ukradena z místa, kam ji majitel odložil (třeba skříň, stůl), majitel musí chtít majetek zpátky a krádež také musí mít dva věrohodné svědky nebo dvakrát zopakované doznání samotného zloděje.
Poslední podmínka tedy ukazuje, že i tam, kde je ještě toto právo nějak aplikováno, nemůže být ani zdaleka aplikováno kdykoliv, kdy ke krádeži dojde.
Že se dotyčný nevejde do kategorie hudud ale neznamená, že se nevejde do nějaké nižší, jen bude trest brán jako přečin proti člověku namísto jako přečin proti Alláhovu řádu a podle toho může být trestem nějaká forma odplaty, vězení, finanční kompenzace či jiného trestu v rámci šaríi, lokálních pravidel či uvážení soudce.