Modlitebny, minarety, mešity.
Modlitebna je prostor vyčleněný pro modlitby a může jím tak být třeba místnost na letišti, nádraží, atd.
Rozdíl mezi modlitebnou a mešitou obvykle spočívá spíše v tom, že mešita je samostatná budova. Vzhled mnohých mešit není náhodný. Jsou často stavěny po vzoru domu proroka Mohameda a tak mívají nádvoří a dvě zastřešená prostranství, z nichž větší slouží modlitbám a kázáním. Podmínkou je, že modlitební výklenek musí směřovat na Mekku. Součástí bývají společné umývárny, u větších mešit pak oddělené modlící prostory pro muže a ženy (u menších se ženy modlí za muži).
Po vzoru kostelů máme zde v západním světě tendenci vnímat mešitu podobně a považovat ji za posvátný prostor, ale v tom se mýlíme. Jistě, muslimové jsou na takové místo velmi citliví, ale fakticky je to spíše komunitní centrum, kde se dá dělat krom modliteb i výuka, přednášky, řešit soudní pře, atd.
Skutečně svatá místa jsou tři – Kaaba v Mekce, prorokova mešita v Medíně a mešita Al-Aqsa v Jeruzalémě.
Co se týče minaretů, nejsou povinnou součástí stavby. Jedná se o vysokou věž, ze které muezzin svolává (azán) pětkrát denně k modlitbě (salát).
Minaret bývá nejvýraznější částí mešity a je nadmíru pravděpodobné, že jeho cílem je krom praktického svolávání k modlitbám i stát se dominantou okolí a ukázat tak sílu a moc islámu v dané lokalitě.
Když kdysi Erdogan prohlásil, že mešity jsou naše kasárna, kupole naše helmy a minarety naše bajonety, nebylo to vzhledem k multifunkční povaze těchto objektů, které jsou vlastně srdcem komunitního života, nijak pomýlené ani přehnané tvrzení, přestože dominantní využití takového místa samozřejmě záleží na tamním imámovi i komunitě, která se tam schází.