Hidžra, neboli též emigrace, přestěhování.
Když cca 619 zemřel Muhammadův strýc a ochránce Abú Tálib, začalo být pro něj v Mekce nebezpečno, a tak postupně odposílal svoji malou náboženskou obec pryč a sám ji roku 622 následoval.
Usadili se v osadě Jathrib, dnes známé jako Medína. O významu této události svědčí nejenom to, že se krátce poté začalo Muhammadovi dařit tak, že během příštích deseti let dobyl celou Arábii, ale je od ní počítán i islámský letopočet (narozdíl od našeho lunární).
Ti, kdož ho tehdy následovali, takzvaní muhádžirové, se těšili nesmírné úctě v následující islámské společnosti. Pozdější generace se snažily získat alespoň část jejich úcty tím, že mnozí například odcházeli upevňovat vojenské pozice do pohraničních pevností.
Hidžra a její povinnost za Muhammadových časů skončily opětovným dobytím Mekky roku 630. Učenci se ale dodnes neshodnou, do jaké míry zůstává platná jako princip či kdy a zda se za velmi specifických podmínek opět stává povinností.
Historicky ji mnozí muslimové vykonávali, když se jim společnost okolo jevila jako bezvěrecká (často se tak dělo pod vedením charismatické lokální osobnosti), súfijští mystici z ní udělali důležitý princip vnitřního osobního džihádu (jakási mentální emigrace) a mnozí jiní ji dodnes spojují i s džihádem násilným a otevřeným, neboť prorokův příklad slouží i jako ukázková vojenská strategie, kdy oslaben emigroval z bodu A do bodu B, tam nabral na síle a následně dobyl bod A.
Téma hidžry je jednou ze záležitostí, které v islámu rezonují takříkajíc pod povrchem a naplno mohou vybublat v nezvyklých dobách. Většina muslimů v historii o ní nikdy nemusela ani uvažovat.
V moderní době se silně na povinnost emigrace z bezvěreckého prostředí na území islámu zaměřoval například Islámský stát nebo Tálibán v dobách před intervencí USA do Afghánistánu.
Pro muslimy na západě pak může hidžra být jedním z tlaků, které vnímají, když dostanou pocit, že se již příliš vzdálili bohabojnému životu a Alláhovi a islámu jsou něco dlužni.
Jednou z variant pak je zapojení se do da’wy, tedy islámské misie spojené s šířením islámu okolo sebe (a opět je mnoho cest, jak to dělat) neboť právě šíření islámu mezi bezvěrce bývá vnímáno (ale shoda na tom nepanuje) jako určitá omluvenka z povinnosti emigrovat z bezvěrecké společnosti na území islámu.