Sunnité versus šíité.
Určitě jste už slyšeli, že tyhle dvě větve islámu se nemají zrovna v lásce. Jak to ale vzniklo?
Prvně procenta – sunnitů je asi 85-90 % světového muslimstva, zbytek zabírají šíité a různé sekty na ně většinou navázané, asi po procentu pak mají súfijští mystici a ahmadíja (směr vzniklý v 19. st. v Indii).
Jejich spor je nyní i náboženský, ale původně se jednalo čistě o otázku moci. Šíité měli za to, že po smrti proroka má obec být vedena někým z jeho rodu, sunnité to odmítali s tím, že prorok žádné takové instrukce nezanechal. Na základě toho se postupně začali navzájem obviňovat z falšování hadísů, tedy zpráv o skutcích a výrocích proroka, a tak se stalo, že šíité z jedné strany odmítají část hadísů, které sunnité mají za plně autentické a ze strany druhé mají vlastní hadísy (tzv. achbár), které pocházejí od jejich dvanácti imámů, po kterých se měl pokrevně předávat prorokův dar neomylnosti.
Šíitská tradice se tak postupně rozrostla i o výroky dvanácti imámů, kteří po smrti proroka následovali, počínaje čtvrtým všemuslimským chalífou Alím, který byl prvním vůdcem, kterého uznávaly obě strany.
Možná se ptáte, proč těch imámů bylo dvanáct. Dvanáctý totiž v dětském věku záhadně zmizel a nikdo o něm už neslyšel. Šíité od té doby mluví o takzvaném skrytém imámovi, pánovi času, který se vrátí na konci věků.
A jelikož byli šíité prakticky po celou svoji existenci v opozici a v menšině, často i pronásledováni, rozvinul se u nich silný kult mučednictví a konspirace ve smyslu zakrývání pravdy (taqíja).
I takzvaní asasíni byli šíitskou fanatickou sektou, za kterou udělal tečku až vpád Mongolů. Kdo pak kdy zahlédl průvody muslimů, jak se bijí přes záda noži, mačetami a řetězy, případně viděl i jak řežou své děti, viděl tak svátek ašúra, připomínku mučednické smrti třetího imáma Husajna roku 680.
Jak bylo již zmíněno, dílčí rozdíly existují, oba směry jsou si ale podobné jako vejce vejci (jsou ale i výjimky, které se od původního učení islámu již notně vzdálily), pročež šíitský islám zaujímá dominantní pozice převážně v Íránu a Iráku a šíitská sekta alavitů má pod palcem i Sýrii, byť počtem jsou z hlediska celkového obyvatelstva silně menšinoví.