Dnešek trošku naváže na včerejší téma.
Že je hudba haram tedy už máme vyřešeno.
Za určitých okolností ale existují výjimky, kdy mohou ženy během oslav bubnovat na malý bubínek (daff) a zpívat některé povolené písně.
Tyto výjimky jsou založeny opět na dochované tradici prorokových činů a výroků.
Ohledně tancování pak platí, že žena smí tancovat pouze pro svého manžela. Nesmí tancovat ani před ostatními příbuznými a ani před jinými ženami, protože by je mohla svést. Ty by navíc mohly pak doma svým mužům popsat, jak dotyčná vypadala při tancování a ten by mohl po takové ženě zatoužit, což by vedlo ke společenskému rozkladu (fitna).
Je zajímavostí, že prorok ze začátku podobný kontakt povoloval nejenom ženám, ale i zženštilým mužům, ale když pak viděl, že ti popisovali svým nezženštilým kamarádům vzhled žen, které viděli, zatrhnul to komplet.
Podmanivé ženské pohyby jsou navíc v islámu viděny jako součást její awrah, tedy jakési intimní zóny, kterou může vidět pouze její manžel.
Tancování je celkově považováno za zavrženíhodné, ale pokud je prováděno západním stylem, při kterém jsou napodobovány způsoby nevěřících, stává se tanec zakázaným, i kdyby byl jen pro manžela. Jakákoliv nápodoba nevěřících z vás v islámu dělá nevěřícího, což může v extrémních případech mít i fatální následky.
Pokud jde o tanec mužů, je to ještě horší, protože tancující muž napodobuje ženy, což je zakázané. Nejhorší to pak samozřejmě je, když se v tanci ženy a muži smísí.