Tady to je trošku složitější.
Samotný zákrok provedený na sobě nebo na někom jiném je v islámu zakázán. Přesto se v islámském světě jednalo o věc zcela běžnou a eunuši byli důležitou součástí každého chalífátu.
Se zákazy z hlediska islámského práva se to řešilo různě. Buď se utvořila výjimka, že se to vztahuje jen na muslimské věřící a nebo se využily služby jinověrců, byť by se v takovém případě dalo dost argumentovat jednou ze základních zásad islámu a to, že haram není jen to, co je haram, ale i všechny cesty k tomu vedoucí a muslim nesmí nikomu správně prodat ani pomeranč, pokud by věděl, že ho dotyčný použije na výrobu alkoholu.
Islámské právo je ale složité, plné výjimek a vždy v praxi smíchané s jinými právními systémy, a tak byli eunuši po celou historii islámu jednou z páteří chalífátů i domů těch, jež si je mohli dovolit.
Pokud si chtěl někdo pořídit domů otroka, musel na rozdíl od pořízení otrokyně vyřešit zásadní problém – otrok je totiž stále cizím mužem, což ho vyřazuje z možnosti přijít do kontaktu s ženským osazenstvem bytu mimo část vyhrazenou pro hosty a dost silně to tedy limituje práce, které by mohl provádět.
S takovými ženami mohou doma přijít do styku pouze muži z nejbližšího příbuzenstva (manžel, ženin otec, její synové, synové synů, otec manžela, jeho synové a sestry, atd.) nebo starci, kteří ztratili už zájem o ženy, případně malé děti, které ještě nemají sexuální pudy.
Pro eunuchy pak platí stejná pravidla jako pro tyto starce.