Siwák aneb ústní hygiena
Dnes rozeberu téma, u kterého věřím, že se s islámem všichni shodneme.
Siwák je takový klacík, kterým si čistil zuby už prorok Mohamed. Praktika čištění zubů jím byla vždy podporována a dokonce existují hadíthy, kde prorok říkal, že kdyby neměl pocit, že tím na svou náboženskou obec uvaluje příliš mnoho těžkostí, nařídil by čištění zubů siwákem před každou modlitbou či při každé očistě. Používání siwáku je doporučováno v jakoukoliv denní dobu a krom výše zmíněného třeba i když vstoupíte k někomu do domu.
Prorok byl znám i tím, že si čistil ústa, i když v noci vstal, a to dokud zápach z úst nezmizel.
Obecně by měl být siwák použit kdykoliv se takový zápach objeví. Siwák by měl být použit i během půstu, a to v ranních hodinách. Sám prorok Mohamed prý rád používal jako siwák větvičku ze stromu Arák, která se dobře dostala i mezi zuby a byla aromatická a šla z ní vlákénka podobná těm na dnešních zubních kartáčcích.
Moderní zubní kartáčky jsou v tomto směru též zcela přijatelná varianta. Důležité je vyčistit si prostě zuby něčím, co nezpůsobí žádnou škodu a splní účel.
Čištění zubů je obecně vnímáno dokonce jako akt uctívání, protože je to činnost, kterou Alláh velmi podporuje a mělo by se tedy dělat ideálně pravou rukou. Existují ale i názory, že by to měla být naopak levačka, protože jde o odstraňování nečistot.
Tento menší zádrhel pak někteří učenci šalamounsky vyřešili tak, že to má být pravou rukou, pokud je účelem splnění povinností věřícího a levou rukou, pokud je účelem odstranit nečistotu.
Je neslušné používat siwák na veřejnosti.
Siwák je třeba po použití umýt.
Siwák musí být skladován na čistém místě.
Použití prstů jako náhrady za siwák není považováno za dostatečné.
Obecně se pak dá říct, že i když některé postoje islámu vůči hygieně mohou působit až obsedantně kompulzivním dojmem, jedná se zpravidla o tu rozumnější část tohoto náboženství.