Právo šaría, vtipálky též zvané právem Shakira (waka waka eh eh) v praxi alláhžel takovým vtipem není.
Stručně je to islám převedený do právnické roviny a aplikovaný na celou společnost. Aby byl dodržen přísný tauhíd (islámské pojetí jedinečnosti Alláha, monoteismu, viz den 4.), je šaría ve společnosti naprostou podmínkou.
Vychází přitom ze základní trojice Korán, hadíthy (zaznamenané výroky a činy proroka) a síra (životopis proroka), přičemž neméně důležitou roli v ní hraje i qijas (analogické řešení problémů na základě toho, jak je řešili za dob proroka) a idžmá (shoda tehdejších právních kapacit).
Ohledně práva se v sunnitském islámu (ten tvoří cca 90 % veškerého islámu, což je pro nás, nevěřící, dobrá zpráva v tom, že z něj lze v klidu vycházet a nemusíme tolik řešit další směry) etablovaly čtyři madhaby, což jsou právní školy pojmenované po svých zakladatelích jako hanafijská, šáfiovská, málikovská a hanbalovská.
Tyto madhaby se prakticky odlišují jen v detailech a navzájem se respektují a neexistuje povinnost pro muslima vybrat si jednu z nich. Aplikací šaríi se zabývá islámské právo, tzv. fiqh.
Nutno dodat, že na světě není země, která by jela komplet čistě podle šaríi, přestože třeba Saúdská Arábie se o to snaží. Mnoho zemí dle šaríi však jede částečně a zde na západě se můžeme setkat s takzvanými šariatskými zónami, což jsou prakticky ghetta, kde už islám dosáhl takové dominance nad okolím, že už si jede své vlastní zákony i soudy.
Za zmínku též stojí, že islám je velmi citlivý na ohrožování práv muslimů po celém světě, takže pokud budou státy tyto šaría zóny chtít zrušit, budou to mnozí muslimové brát jako útok na islámské území a dle toho jednat, neboť prorok se velmi rád vyjadřoval o nutnosti bojovat s tyrany, čímž nejsou myšleni diktátoři, ale vlády, které v jakémkoliv smyslu nedovolují muslimům fungovat podle šaríi.
V tomto směru západ čeká ještě spousta napínavých zážitků.