Je islám slučitelný s demokracií?
Mnozí tvrdí, že ano. Argumentují tím, že notoricky známý chalífát je tradiční formou zřízení, nicméně Alláh ani jeho prorok se nikdy nevyjádřili k tomu, pod jakým zřízením by islámská obec měla fungovat.
Technicky vzato to může být i zřízení demokratické, kde si lidé budou volit vůdce či vybírat mezi různými stranami. Má to ale háček. Možná si od začátku tohoto příspěvku říkáte, jak chci asi skloubit rozpor mezi vládou Alláhova jasně daného práva a práva lidského, které může Alláhovy zákony překračovat.
Odpovědět zní: Nijak.
Buď Alláha nějak ošulíte nebo je ještě šance za předpokladu, že se společnost hlásí k nějaké benevolentní a osekané verzi islámu (čímž vlastně Alláha šulí taky).
Tento rozpor se dokonale ukázal v roce 1990, kdy byla v Egyptě podepsána Káhirská deklarace lidských práv v islámu. Klasická deklarace lidských práv OSN z roku 1948 byla muslimy kritizována jako založená na západním vidění světa a ignorující ostatní kulturní okruhy. Islámský svět (Organizace islámské spolupráce, tehdy čítající a zastupující 57 zemí a cca 1,6 miliardy lidí) odpověděla vlastní deklarací založené na právu šaría (viz den 8.).
I přes částečnou shodu s původní deklarací OSN tak došlo k nevyhnutelnému. Dozvídáme se tak například, že všechny lidské bytosti tvoří rodinu, kterou spojuje poddané postavení vůči Bohu (takže nemuslimové vlastně rodina nejsou), že všechny lidské bytosti jsou si rovny, ale nadřazeny jsou si z pohledu bohabojnosti (takže nevěřící opět nic). Že je zakázáno vzít někomu život vyjma důvodů určených v šaríe (takže můžete být zabiti třeba za rouhání vůči prorokovi) a státy a společnosti mají povinnost zajistit pestré vzdělání tak, aby se každá lidská bytost měla možnost seznámit s islámem.
Též že islám je náboženstvím nezkažené lidské přirozenosti a je zakázáno využívat jakékoliv formy nátlaku či nevzdělanosti jedince k tomu, aby přestoupil na jiné náboženství či se stal ateistou.
Dále nesmí být trestáno nic, co není v rozporu s právem šaría a že všechna práva a svobody v této deklaraci jsou předmětem práva šaría a šaría smí být jediným zdrojem k dovysvětlení detailů či nejasností v této deklaraci, atd.
Pokud se tedy vrátím k původní otázce, zda je islám slučitelný s demokracií či celkově se západním pojetím společnosti a civilizace, pak za sebe odpovídám jasné NE a ve snahách mu tuto slučitelnost přisoudit vidím ze všeho nejvíce pokus vyhnout se skutečnému a upřímnému zhodnocení situace, nenaštvat fanatické zastánce rovnosti všech kultur a náboženství (a nebýt jimi označen za rasistu, xenofoba, islamofoba a čert ví co ještě) a jednoduše si za žádnou cenu nepřiznat, že islám je ze své podstaty s naší civilizací naprosto neslučitelný a pokud nezůstaneme odděleni, dřív či později dojde ke konfliktu, který jedné ze stran zajistí nadvládu a druhé prohru.